CESTOVÁNÍ

NOC NA MEZNÍ LOUCE

Již delší dobu jsem měla roupy, že bych někam vyrazila a pořád přemýšlela kam.. Nechtělo se mi courat někde, kde to vyloženě neznám, ale zase jsem nechtěla jet na nějaké frekventované místo a tak se rozhodlo, že vyrazíme na Hřensko. Jelikož bylo v pondělí volno, tak nám to přišlo jako super nápad. V neděli večer jsme dojeli na místo, zaparkovali auto, udělali spaní a zalehli do spacáků. První noc v Mulťáku a stála za to.. Venku už byla pěkná kosa, ale co bych čekala na konec října že?

Ráno nás s Martinem vyhnalo z auta sluníčko. Bylo krásné pondělní slunné ráno. Došli jsme si na snídani a vyrazili jsme do soutěsek. Já tam byla poprvé, tak jsem byla celkem ráda, že jsem se to tak hezky prošla a svezla na lodičce. Dorazili jsme do Hřenska kde jsme něco polkli k pozdnímu obědu a šli na Pravčickou bránu.


Další moje srdcová záležitost…

Nahoru pro velké překvapení jsme vyšli celkem rychle. No ještě aby ne, když jsme vyrazili na cestu nahoru okolo 15 hodiny a brzy začínalo zapadat sluníčko. Vyšlápli jsme to nahoru a já se zasněně podívala do korun stromů.. S kým jsem tady už byla, co všechno jsem tady zažila.. Tak nějak mi ty myšlenky lítaly hlavou. Koupila jsem si magnetku a procházeli jsme se „okem“ Pravčické brány. Začalo zapadat slunce a já nasávala energii zapadajícího slunce. Já prostě zbožňuji tu hru barev když to sluníčko zapadá.

Vyšplhali jsme nahoru na vyhlídku a já se kochala. Ach ty výhledy.. Do toho mi krásně hrálo barvami sluníčko a já byla úplně naměkko. Opět mě pohltila nostalgie a lehce jsem se zasnila do minulých let. Ale rychle mě ze snění vytáhli 3 kluci opodál co tam dělali strašný borčus a házeli lahve na zem. No jo no cizinci.. Prasata…. ale nedala jsem se a nasávala……


Okouzlená barvami jsem jen stála a hleděla na tu okolní krásu…

Slunce zapadlo a nás čekala ještě dlouhá cesta dolu.. Jelikož je Evelínka chytrá holka, tak zabalila do batůžku, který nesla jelikož je palice dubová a nedá si říct čelovku. A ejhle ona se opravdu hodila.. Za cca půl hodiny se začalo smrákat a pomalu padala tma. Většinu cesty jsme šli bez účelovky jelikož krásně svítil měsíc a oči se adaptovaly na tmu, tak přesto jsem ke konci cesty čelovku zapnula a posvítila nám na cestu. Přišli jsme na Mezní louku, kde jsme měli zaparkované spaní, zahřáli se čajem a jeli zpátky do Prahy. A tím skončil rychlovýlet v Hřensku. Druhý den zase do práce.



Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *