MYŠLENKY

VĚŘÍM V

Ne všechno v životě musí dávat smysl. Je přeci tak krásné udělat něco jen tak bez rozmyslu, jen tak..  A přesně v tom tkví ta krása života. Udělat cokoliv bez toho aniž bychom předem přemýšleli jak by to mohlo ale také nemuselo dopadnout. Ano může to dopadnout velkou katastrofou, ale také to může dopadnout jako ta nejlepší věc co bychom mohli v životě udělat.. Člověk nezíská nic bez toho aniž by riskoval, tak proč dělat zbytečně uzávěry ještě předtím než cokoliv uděláme? To je přece škoda a hlavně je to hloupost.. 

Každý z nás se může sám svobodně rozhodnout jak věci udělá. Nikdo z okolí nežije náš život, nikdo nevidí do naší hlavy a hlavně nikdo nám nemůže říct, že to děláme špatně protože jsme každý úplně jiný. Každý máme na věci jiný názor a jiný pohled. Ano, je pravda, že ma právo říct svůj názor, ale je už nějak jedno kdo si co myslí a říká. Já si stejně udělám co chci a hlavně se řídím svým vnitřním pocitem. Od určité doby si nenechám kecat do života. I v případě, že je to dobře mířená rada, tak dělám věci tak jak je cítím. Takže pokud jsou nějaké věci proti mému přesvědčení, tak je neudělám a díky tomuto “vnitřnímu pocitu” jsem tam kde jsem. Jsem sice sama ale srovnávám se sama se sebou, přijímám své já. Je to to nejlepší co pro SEBE mohu udělat. Bude to sice ještě dlouhá cesta ale já ji dám. Jednou budu zase schopná se někomu otevřít.

Jsem sama přes půl roku a i když mi občas chybí objetí a o někoho se starat, tak jsem spokojená. No dobře kecala bych, kdybych řekla, že mi nechybí ty běžný starosti v partnerství. Hodně mi chybí objetí od toho druhé, ale i občasná hádka jako zpestření vztahu, polibky a o sexu snad ani radši nemluvím… ale lepší být sám než být s někým s kým to necítím.. Jednou snad budu zase šťastná.. Věřím v to! Jednou budu.. Jednou budu zase milovat.. Doufám v to.. ale mám strach.. Jenže kdo má strach nesmí do lesa a já do lesa chodím strašně ráda. Hlavně se řídím jednou větou co jsem kdysi pronesla a ta zní “že už se z toho nehodlám posrat”.. Už jsem byla na dně, už jsem byla i pod dnem a myslela jsem si, že už nikdy nebude dobře, ale z toho bahna jsem se vyhrabala a dokázala jsem, že za to stojím.. Stojím za to se zvednout, postavit se a jít dál. Hlavně se už nechci trápit. Člověk se nemůže trápit kvůli někomu, kdo o něj nestojí a nejeví žádný zájem.. I když jsem mu ublížila, tak vše se dělo z nějakého důvodu, ale jak jsem nedávno četla jednu větu, tak nejde očekávat odpuštění od člověka, který si neuvědomí ani svoje vlastní chyby a pochybení.. Takže co mi z tohohle všeho vyplývá? Jít dál.. Jít sama dál životem.. Být šťastná sama se sebou a užívat si co to půjde. Jezdit bezmyšlenkovitě po republice a užívat si tu nádheru co mám okolo. Jezdit na místa, která jsou pro mě důležitá a občas nějaké vypsat sem na moje toulání.. 

Takže abych to shrnula. Život nejde naplánovat. Vždycky se v něm stane něco, s čím jsme nepočítali a co nám s tím životem pěkné zahraje. Je ale důležité ho žít a ne jen prožít. Nelze se spokojit s málem. Život je moc krátký na to abychom na něco čekali, je potřeba ho žít a já ho chci žít. Když nemohu být s kým bych chtěla, tak budu sama s Krakenem.. Ale vše co děláme a budeme dělat, tak děláme jen pro sebe. Nikdy nevíš kdo s Tebou zůstane. Kamarádi se odstěhují a začnou zakládat rodiny, rodina se rozuteče do různých koutů, děti vyrostou, budou soběstačný a odejdou.. Člověk potom stejně bude sám.. Ale nevěřím na náhody.. Vše se v životě má svůj účel, vše má svůj smysl a vše co se mělo stát se stalo a ještě se toho plno stane.. Věřím v osudovou lásku a vím co cítím.. Ale zažila jsem to nejkrásnější co jsem mohla a ničeho nelituju.. Vlastně jen toho, že nemohu vrátit činy kterých lituji a zbytečně jsem jimi ublížila.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *