MYŠLENKY

V SRDCI PRÁZDNO

Sedim doma na posteli a píšu tyto slova. Je mi smutno. Nevím zda je to tím, co se děje okolo či na mě stále padají „dozvuky“ minulých let, ale cítím, že mě srdíčko je smutné a prázdné. Nedokážu se smát, nedokážu se radovat z maličkostí a upřímně si už ani nedokážu hrát s tím pesanem. Tak dlouho jsem si jí chtěla pořídit, tak moc jsem o tom mluvila a teď z ní nemam ani radost. Občas si říkám, že je se mnou něco špatně a měla bych s tím něco začít dělat. Nejsem šťastná ale žiju. Jsou chvíle, kdy je lépe ale převažují chvíle, kdy se cítím strašně sama, jen ležím na posteli a koukám do blba. Z mého života nějakým způsobem zmizel ten plamínek a já ho stále hledám ale nemůžu ho najít. Kam se poděl, kde je? Najdu ho ještě? Objeví se někde?

Moje kamarádka mi řekla, že doufá, že neskončim jak jedna známá, která čekala na jednoho chlapa 8 let, on se s ní vyspal, poslal jí do háje a ona se zabila. Až takovýhle strach o mě má. Jenže já nečekám, já už nic nečekám. Vzdala jsem to už před nějakou dobou. Kdyby chtěl, tak se ozve ale žádný zájem a žádný sliby. Je to od něj fér a jsem ráda, že mi už nemaluje hezkou budoucnost jako krásný obraz na zeď a věřím, že by dokázal malovat krásnou budoucnost..

Kolikrát se uvědomím si, že jsem se zase zasněla a jsem někde úplně jinde a s někým jiným.. Ale vím, že milovat ho budu ještě dlouho a vlastně ho stále miluji..

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *