MYŠLENKY

STAČILO BY SLOVO

Občas přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdyby jsme byli spolu ale tuhle myšlenku radši vypouštím. Kolikrát si říkám, že to snad ani neni možné jak ten čas bez něj utekl a ještě mnoho času uteče než bude zase dobře a já se budu moci normálně nadechnout a říct si „je mi dobře“ a opravdu se tak i cítit..

Občas si říkám, že by stačilo jen slovo nebo snad i věta aby napsal a já přijedu. Kdyby jen „přijeď“ nebo „rád bych Tě viděl“. Jela bych a tak ráda bych ho viděla i kdyby jen na chvíli. Ráda ho obejmula a řekla mu, jak mě tohle všechno mrzí. Kdybych jen měla tu možnost.

Stejně uvnitř mě mi něco říká, že jediný kdo nás může uzdravit jsme jen my dva. Možná se pletu, možná je to jen má představa, ale něco uvnitř mi to říká.. Ani jeden z nás neni šťastný a oba se stále milujeme.. Jak je tohle možné? Přála bych si vědět proč.. Kéž by mi to mohl někdo vysvětlit.. Proč i po tom Všem je tam stále takový cit.. Neni dne, kdy si na něj nevzpomenu.. Občas se přistihnu jak koukám na jeho fotky a vzpomínám…

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *