Dnešní den nezačal zrovna nejlépe a mě bylo opravdu hodně smutno. Stýskalo se mi a dokonce nějaká ta slza ukápla. Plus k tomu po mě chtěla máma ať zajedu za babičkou, ale já v tomhle rozpoložení prostě nemohla. Takže se na mě naštvala a položila mi telefon. Škoda, že někteří lidé nejsou schopni se víc zajímat o lidi okolo sebe i když zase je pravda, že toho má sama dost kvůli babičce..
Jelikož jsem usoudila, že ten krásný den nemůžu strávit celý den na posteli zíráním z okna, tak jsem se hecla, převlékla se a vyrazila s Krakenem na procházku. Původně jsem si říkala, že to bude tak na hodinku nebo dvě procházky v Šárce, ale tak nějak se mi tam zalíbilo a já z toho klidu nechtěla pryč.. Začalo to vstupem, kde bylo celkem dost lidí, ale já jsem takticky zahnula na jednu cestu, nebyl zrovna med vylézt nahoru, ale ten výhled stál za to.. Božínku to byla nádhera. Kdyby mě ten pes nechal, tak tam sedíme daleko déle ale ona prostě nedokáže sedět na místě.. Takže jsem po 10 minutách a věčného kňourání vzdala kochání a šlo se dál.. A musím říci, že to byl nejlepší nápad, který jsem mohla v tu chvíli udělat. Šla jsem cestou u které jsem vůbec netušila kam vede ale vlastně mi to bylo úplně jedno, prostě jsem šla a Kraken nadšeně lítala za mnou. Takhle klidná jsem už dlouho nebyla. Ta pohoda, ten klídek to bylo naprosto vynikající. Ta vůně přírody, toho lesa a těch stromů.. Prostě nádhera..