VZPOMÍNKY A ŽIVOT

PRACOVNÍ NASAZENÍ

Celý tento týden jsem byla pracovně mimo Prahu a to v krásném prostředí plné rybníků, lesů a polních cest.. Dělali jsme zahradu v Blatné. Vlastně už to byla druhá etapa co jsme tuto zahradu převzali a myslím, že tam ještě budeme něco dodělávat. Bavila jsem se s pani a ta říkala, že by jí nevadilo tam ještě něco „dodělat“ ale manžel má velmi rád svůj trávník, tak uvidíme jak to dopadne. Každopádně se do Blatné určitě vrátíme. Budeme dělat zahrádku u babičky a dědečka.. Byl to sice náročný týden, ale já tahle dny mam ráda.. Makat do vyčerpání těla a večer padnout za vlast. Musím se přiznat, že takhle brzo v posteli jsem už dlouho nebyla a kolikrát jsem si říkala, že je ze mě medvěd.. Tolik hodin spánku! 🙂

I když nám druhou půlku týdne lehce propršelo, tak jsme se nedali a pracovali. Na jednu stranu alespoň nebylo takové vedro a my jsme mohli zahalit ty naše spálená těla 🙂

Moc mne baví sledovat jak se ty „plácky“ mění v zahradu. Každá etapa je znát a vždy se těším na výsledek..

Ale nejvíc mě okouzlilo okolí našeho ubytování. Je to kousek od Blatné, ale přitom ten klídeček, ta pohoda.. Vrbno, vesnice, kde jsem byla ubytovaná ještě s dalšíma lidma bylo liduprázdné. Zda to bylo kvůli tomu, že jsme přijížděli ze zahrady později nebo tím, že je to opravdu malá vesnice nevím, ale klid tam byl naprosto boží. Super bylo si sednout na terase na židli a koukat nebo se spíš kochat tím klidem. Jako velkolepá tečka byla ta nádherná příroda okolo.. Slovila jsem pár kešek v okolí. Zbytek dne či spíš večera prokecala s kolegyní a brzy to zalomila.. 

V pátek se práce dodělala a jelo se domů.. Zahrada zase krásně rozkvetla.. 

 

Byla jsem se projít s kolegyňkou v okolí Vrbna a došly jsme k jednomu krásnému rybníku. Já zamyšleně hleděla z jeho okraje do dály. Vlastně jsem si uvědomila, že jsem ani nebyla tak zamyšlená ale spíš jen pozorovala tu přírodu. Užívala si to ticho. To, jak skáčou ryby v rybníce, jak přeletěl ptáček nad hladinou, jak pomalu zachází slunce a mění se barvy na hladině rybníka a já si vždy díky tomuhle uvědomím, že přesně tohle je to co chci.. Klid bez lidí.. Čím jsem starší, tím víc přicházím na to, že mě stále víc láká samota bez lidí a stále častěji vyhledávám takováto místa. Jednou stejně skončím na samotě u lesa a budu tam žít skromný a jednoduchý život. Nejsem člověk co vyhledává ruch velkoměsta a potřebuje okolo sebe hodně lidí, já jsem spíš samotář. Mam ráda klid a ticho. Kolikrát bych v té přírodě nejradši zůstala a už se nevrátila. Jen najít bydlení v nějaké chalupě v lese a jsem nejvíc spokojená. S Krakenem na zahradě a já spokojeně zarytá v záhonku.. Krásná to představa…..

 

 

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *