VZPOMÍNKY A ŽIVOT

NENI SOBOTA JAKO SOBOTA

Tento den začal poměrně brzy. Vzbudila jsem se před 7 a nemohla už spát. Projížděla jsem mobil a promazávala nejen pracovní fotky. Vytáhla jsem psa na procházku a dost mě teda překvapilo to vedro takhle brzy.. Proběhl takový ten tradiční ranní rituál plus snídaně. Nic se mi nechtělo, tak jsem zalezla na postel a do toho mi volala mamča. Má na víkend Daniela a chtěla poradit kam mají vyrazit a prý jestli nechci s nimi. Já už měla plán, takže jindy..

Ve 2 mě vyzvedl taťka a jeli jsme pro autíčko. Dojeli jsme tam a pánové mi řekli rozsudek, který mě zrovna moc nepotěšil.. Nová převodovka! Uff.. ale tak co se divim že? Je to dědeček ale vždycky jsem tohle auto chtěla a, že na něm bude práce mi nevadí.. Co půjde, tak udělám sama a na plechařinu mam naštěstí lidi.. Vlastně díky Čmelákovi poznávám stále nové a zajímavé lidi.. Ani jsem netušila kolik je lidí, kteří se na tyhle auta specializují ale je to bomba.. a jako bonus je to, že mam technika 5 minut autem od baráku. Takže super!

Proběhla zkouška řazení teda spíš učení se fíglů jak řadit než se sežene nová/stará převodovka a nechá se to opravit.. Teda zpocená jsem byla až na prdeli a to doslovně 🙂 Byla jsem tak nervózní, že mi to nejde, furt jsem to zkoušela až se to nějak zadařilo.. Dohodla jsem s tátou, že auto zatím nechám u něj u baráku než se to dořeší. Takže jsem mířila Čmelákem směr Modřany. Volám mamče, že se zastavím jestli ho chtějí vidět.. Takže kratší zastávka u mamči a poté směr tatimír. Auto zaparkováno, vypnutá světla, zavřená okénka, zamčené dveře a předání klíčů babičce. No zasekla jsem se tam.. Babička s dědou měli zase kecavou ale co se divim.. Nevidí mě zrovna moc často a já ani nějak nemam potřebu je vidět. Nikdy nás nevyhledávali a ani neměli starost, tak se nemohou divit, že tenhle cit k nim prostě nemam takový. Ano je to moje rodina, ale to je tak nějak asi všechno. Když je vidim, tak s nima popovídám ale nevyhledávám je.

Od Balíků jsem si to šupajdila k mamině domů. Martin byl ve středu na operaci a tak jsem je chtěla vidět. Po cestě začalo zatím lehce krápat, tak jsem si říkala že to stihnu.. NESTIHLA!!! Ze zastávky do Penny jsem zmokla ještě celkem malinko. Povinná pauza v Penny zajistila nakoupení zdravotního materiálu ve formě velké čokolády pro Matese, menší čokolády pro mamču (aby neříkala, že je tlustá 😀 ) a zdravějších bonbónů pro Upsíka. Horší bylo, že v době když jsem byla v Penny, tak začalo brutálně pršet a já jsem tam vlastně uvězněná.. ale to bych nebyla já, abych si to řádně neužila.. Dát si běh v takovémhle dešti? Proč ne? Volám mámě ať pro mě pošle dolu Dana, že nemam klíče a já se vydala do spršky. Uběhla jsem asi 5 metrů a byla jsem komplet durch.. Bylo to skvělé a mě to strašně bavilo.. Jsem asi divná 😀 U mamči jsem dala vše do sušičky a dostala bezinkový čaj.. Rozdala proviant a pro mé překvapení se mamina pustila do Marťase čokolády, asi byla lepší.. Počkala až se mi vysuší oblečení, přestane pršet a pomalu jsem razila domů. Po cestě jsem se brouzdala loužema, blátem a vysokou trávou. Špinavé nohy mi opravdu nevadí. Na zastávce jsem si pohrála v louži, udělala pár otisků ťapátek a jela.. Dorazila jsem domů a ve dveřích mi píše Miška co dělám jestli nechci někam vyrazit.. Vyvenčila jsem Fatimu a vyrazila směr Hvězda.

Obora Hvězda je nádherné místo. Mam to tam moc ráda a ještě radši se v ní procházím. Je zajímavé jak se člověk rád vrací do míst, kde mu bylo dobře a má na to místo plno krásných vzpomínek. Došly jsme k rybníku Terezka, kde nádherně kuňkaly žáby. Prý námluvy mi říká Míša… Zaposlouchala jsem se tak, že jsem na chvíli byla úplně někde jinde.. Vzala jsem Míšku svojí oblíbenou cestou. Šly jsme okolo lavičky, která sehrála svou roli pár let zpátky a já se na ní zamyšleně podívala a pousmála. Jak krásné to bylo, ano bylo..

Povídaly jsem si o všem možném. O životě, Miška mi vyprávěla jaký měla dnes den se S. a já jí povyprávěla dnešní zážitky plus něco dalšího. Zavzpomínala na H. a pomalu jsem šly domu. Mě se ale vůbec nechtělo, takže jsem se procházela dál.. Míša už šla dom a já se po cestě zastavila u domu, který předělávali když jsem ještě bydlela na Petřinách. Nelíbí se mi to, ale každý máme rád něco jiného.. To je normální, každý jsme jiný. Šla jsem okolo bytu kde jsem dříve bydlela a prošla se sídlištěm na tramvaj.. Jenže semi furt nechtělo domů a tak jsem šla pěškobusem domů.. Nakonec jsem nastoupila do tramvaje a jela domů. V tramvaji jsem čučela z okna, byla tam fyzicky ale hlavou byla úplně někde jinde.. Je jedno místo kam se chci zajít podívat, projít se po okolí a když to půjde, tak si vychutnat ten výhled..

Dorazila jsem domů dosti zablácená, unavená ale spokojená. Vzala psa, vyvenčila a zachumlala se do postele.. Ani nevím jak jsem usnula ale po dlouhé době jsem spala celou noc a vzbudila se až ráno.. Byl to ulítaný den ale byl fajn.. a zítra jdu k babičce, tak snad to bude v pohodě..

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *