VZPOMÍNKY A ŽIVOT

NÁVŠTĚVA U BABIČKY

Dneska jsem byla u babičky na návštěvě. Není to úplně obyčejná návštěva. Babička má totiž Alzheimera a bere na to léky, které vypadá, že i celkem pomáhají.. K tomu všemu má silné deprese a dostala na to antidepresiva, takže žádná hitparáda, ale zatím nás vnímá a zvládá bydlet sama. I když máma tam jezdí celkem často nebo babička přijede za ní do práce či je u ní doma na víkend. Jezdíme k ní uklízet a povídat si s ní. Snažíme se tam střídat celá rodina.. Naštěstí máma všechno zvládá.

V poslední době se ale babička začala nějak horšit, chápejte to tak, že jí paměť vysazuje a ona je dost často zmatená či neví kde je a co vlastně povídá. Podléhá špatným náladám a dokonce i pláče. Dle paní doktorky silné deprese, že je furt sama a tak dostala „prášky na uklidnění“.. bere je chvíli ale vypadá, že od mé minulé návštěvy je to lepší. Snažím se za ní jezdit alespoň jednou za 14 dní. Není to sice moc, ale bohužel mi to víckrát nevychází.. Ačkoliv mě to štve, tak v týdnu to nedám jelikož pracuji do 6 a o víkendu se snažím někde být nebo jdu i občas do práce, tak alespoň tak..

Dneska jsem tam byla a babička mi vyprávěla už asi po padesátédruhé její příběh o Arnoštovi, její lásce.. Ten příběh mi řekla během 5 minut dvakrát a chystala se mi to říct potřetí ale já to hbitě zahrála do autu jinak řečeno převedla řeč jinam, na jiné téma. Takže jsme se bavily o mojí práci, o zahradách, květince a samozřejmě se nezapomněla zeptat na chlapy.. U téma chlapů se vždycky zasekne a vyptává se snad na všechno. By se člověk až divil co si pamatuje za věci… ale nepamatuje si příběhy co jsem jí říkala minule.. Kolikrát něco vypráví a nemůže si vzpomenout na nějaké slovo a je zajímavé sledovat jak se snaží to vymyslet, ale stejně to vzdá a řekne „no to není důležité“ a vypráví dál… Nejhorší je, když se jí snažíte něco vysvětlit a ona si jede svou, to potom není na mojí trpělivost, já skládám zbraně a radši převedu řec jinam. Ona stejně za chvíli neví co jsme řešily…

Po pár hodinách zavelím odchod a babička mě jde s Andělkou kousek vyprovodit.. Bylo to zase náročné, ale nejhorší je vidět tu osobu jak chřadne, jak se mění ten její charakter, jak ty prášky mění toho člověka. Je až k neuvěření co dokážou antidepresiva s člověkem udělat. Už jednou jsem to zažila a i teď mi to přijde zvláštní jak Ti lidé jsou „otupělí“ a prostě úplně jiní. Dříve byla babička šílený generál, nadávala, organizovala všechno co šlo, byla vzteklá a náladová.. no prostě a jednoduše úplně jiný člověk.. Teď vidím tu stařenku, která se smrskává a je stále křehčí a křehčí. Je hrozné to sledovat ale prostě to k tomu stáří nejspíš patří. 

Doufám, že tady s námi myšlenkami bude ještě dlouho.. Mam jí moc ráda.. Hodně toho pro nás udělala když se Naši rozváděli a dělala i dlouho potom.. Teď když mohu, tak jí vždy přinesu nějakou dobrotu, jídlo či květinu a babička má potom velkou radost a je celá dojatá.. 

 

Jela jsem domů, zamyšleně sledovala cestu a přemýšlela nad tím o čem jsme se dneska bavily.. Mam Tě ráda babičko!

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *