VZPOMÍNKY A ŽIVOT

NAD TATRY SE BLÍSKAJU

Byl srpen a rozhodli jsme se vyrazit na týden do Vysokých tater. Moc jsem se tam těšila a pomalu odpočítávala dny než tam pojedeme..

Nasedlo se do auta, vyfotila jsem budíky se vzdáleností naší cesty, natankovalo se do autíka a vyrazilo se…

Cesta byla dlouhá, ale ty panoramata stála za to. Dorazili jsme do hotelu, ubytovali se a šli se poohlédnout po okolí. Já byla nadšená. Dali jsme jídlo a šli pomalu do peřin. Druhý den jsme si řekli, že si dáme takový menší “zahřívací” výlet a vyrazili směr Velické pleso. Cesta byla klikatá, ale došli jsme tam! Ten výhled stál za to. V restauraci jsme si dali čajík a poctivý a prý vynikající Gerlach. Řádně posilnění jsme vyrazili směr Smokovec zpátky do hotelu.

Následoval návrat na hotel, sbalení pár věcí a odpolední “menší“ výlet na Lomnický štít. Zde jsme měli zajištěné menší vzrušení v podobě noci v jednom pokoji. Ten byl krásný i když lehce chladný.. Pochopitelně k okolní teplotě.. Jako krásný bonus jsme měli tří chodovou večeři v místní restauraci a celý Lomnický štít jen pro sebe.. Byla to nádhera.. Oblékli jsme se a šli se podívat ven ale co by se nám v tento ten nemohlo stát? Pro naše velké překvapení sněžilo a ne zrovna málo.. Udělali jsme pár fotek a zalezli do tepla. Jelikož jsme byli značně zvědaví, tak jsme se ptali místních lidí na různé info a oni nám domluvili prohlídku po místech, kam se normální lidé nedostanou.

Viděla jsem kopuli zevnitř a megadalekohled… Pecka!!! Krásná observatoř a plno hezčích vzpomínek odtud..

Další den jsme jeli dolů lanovkou na Skalnaté pleso, posnídali a ten samý den jeli do Belianské jaskyně a to byla taky nádhera.. Nevěděla jsem kam dříve koukat..

Belianská jaskyňa

Ten stejný den jsme ještě zajeli podotýkám hromadnou na Štrbské pleso a celé ho obešli. Bylo to krásně romantické. Udělali pár foteček a jeli zpět do hotelu nabrat síly na další náš plán a to bylo zdolat Kriváň..
Nastal osudový den, den bláznů a my vyrazili nahoru na “kopeček”.. Takhle z dálky vypadal Kriváň ještě větší než byl doopravdy.. Cesta byla dlouhá a krkolomná a já mockrát měla chuť to vzdát, ale nedala jsem se potupit touto horou.. Po 6 hodinách šplhání nahoru jsme stáli na vrcholu Kriváně a kochali se jeho krásou.. Sakra jak já na sebe byla pyšná.. Něco málo jsme posvačili, popili a šli zpět dolu. Musím uznat, že cesta nahoru ať byla delší, tak byla mnohem snažší než cesta dolu. Byly to tak 2-3 hodiny utrpení pro moje nohy/kolena či nevím co přesně.. ale ten výhled za to stál….

Večer značně znaveni jsme usedli do baru a dali si drink.. Jelikož jsme byli dosti zmoženi, tak jsme usoudili, že dáme oddych a následující den jsme jeli do Demänovské doliny a prošli si ty zmrzlé i když v tu chvíli ne ledovcové jeskyně. Odpoledne zajeli a vyjeli podívat na chatu pod Soliskom, osvěžili se a jeli dolu. Jelikož jsme měli dobrý čas, tak někoho napadnul výborný nápad a jeli jsme do Lomnického štítu sjet si ten super kopec na motokáře.. No to byla prdel.. Tlemila jsem se ještě dlouhou dobu poté..

Poslední den jsme se rozhodli, že uděláme zase nějaký výšlap a vydali se na Téryho chatu a to po výšlapu na Kriváň moje nohy sakra protestovaly a já taky.. Bohužel asi občas i dost nahlas.. Finální kopeček byl masakr a já byla totálně kaput, utahaná, vybitá a pěkně z toho protivná. Občas to tak mam, že když jsem utahaná, tak jsem sakra protivná a teď se mi to opět potvrdilo. Takže jsem měla blbý kecy a někoho se to dotklo a právem. S blbou náladou a naštváním jsme šli dolu. Cesta nebyla tak hrozná, ale už toho bylo za těch pár dní dost..

Ptéryho chata…


Jako odměnu za to všechno se vymyslel krásný večer pod hvězdami na Skalnatém plese. Večeři jsme si myslím užili a pořádně se nacpali s živou muzikou za zády. Byl to krásný večer. Pádilo se zpět na hotel a druhý den domů zpět do Prahy.. Nechtělo se ani jednomu..

Několikadenní výlet to byl skvělý. Já si to moc užila a dost často a ráda na to vzpomínám.. i na cestu tam….

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *