MYŠLENKY

LÁSKA NEBO NENÁVIST?

Často se nad touto otázkou pozastavím a zamyslím se.. Jak to vlastně mam já? Nenávist to není, takže láska? Já už nevím.. Já sama už nevím co cítím. Už ani necítím to teplo, které tam bylo. Už jen smutek a pocit prázdnoty. Ale ono to přejde, časem to přejde určitě. Doufám v to!

Mam teď problém najít něco, co mě naplní pocitem radosti. Jediná věc, která vždy pomůže je práce na zahradách a to díky mojí práci teď začne na 100%. Už to pomalu začíná a já chytám energii z těch rostlinek a života v zahradě a v hlavě si plánuji tu svojí vysněnou zahrádku. Ta jednou bude nádherná.. Udělám si jí „sobě na míru“ už se na to tak moc těším. Kdybych měla pozemek, tak tvořím už teď.. Ale sehnat něco dle mých představ není žádná legrace. Chci svůj klid, takže nejlépe na samotě u lesa s Fatimou na zahradě.

Tyto představy, plány nebo spíš sny si jednou splním a úplně mi nezáleží zda je bude někdo prožívat se mnou. Radši budu ve skromné samotě než ve vynucené společnosti. Nejde na nikoho tlačit a nutit do něčeho co nechce. Už nic neočekávám a ani nedoufám, jsem smířená s tím, že budu sama. Na prince na bílém koni nevěřím a osudovou lásku jsem již potkala, takže já mam vybráno.. Ale hodlám si ten život udělat krásný i tak. Budu se snažit se do něj dát to nejlepší co budu moci. Jen musím zase najít tu sebelásku.

Už před lety jsem narazila na jeden citát, často ho někdo sdílí na FB. Já ho svým způsobem mam ráda a souhlasím s ním. Jakmile se ti něco vryje hluboko, tak je těžké ho „vymazat“.

Je těžké něco vymazat z mysli, pokud je to vytištěno v srdci…

Tam to i zůstane a asi ještě dlouho. Dokud nedovolím vstoupit někomu jinému…

Nejsem si jistá kdy se tohle stane, ale lepší pustit někoho dovnitř než se trápit a na něco čekat.. Ale být k tomu druhému upřímný a neudělat takovou hloupost jako já naposledy.. Už nee…

Hlavní je nelhat sobě samotnému!

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *