MYŠLENKY

KONEČNĚ!!!

Dlouho jsem si říkala, že by ta smůla posledních let mohla konečně skončit a mohlo by začít něco pozitivního. Jenže ono se to samo neotočí a tak jsem začala “jít” štěstěně naproti a lehce jí pomáhat.. A ono opravdu! Začíná se to otáčet a já nejspíš konečně začnu plnit svoje sny.. Ale baráček to není.. Ten bude až časem, až se na to budu opravdu cítit a budu vědět, že je to ten pravý.. Na pár baráčků jsem se již byla podívat, ale nic mě nechytlo za srdíčko a já to tam musím cítit, musí to tam být.. Bez vnitřního pocitu do toho nejdu.. Hodně dám na své “vnitřní já” nebo teda poslední rok a půl. Konečně je mi jedno kdo si co myslí či jaký na to má názor, nikdo nežije můj život a ani ho žít nebude. Já ho žiji a chci ho žít pokud to půjde, tak co nejvíc a nejlíp z mého já. Sice občas mam dny na prd, ale to má každý, takže se z toho hodlám neposrat.. Teď už ne.. 

Konečně to začíná být o mě. Ne o ostatních a názorech kdo si co myslí, že by pro mě bylo nejlepší.. Nene, já si stejně jdu tvrdohlavě za svým a třeba ať je ta cesta sebevíc složitá nebo snad trnitá, tak já jdu odhodlaně dál. Chci žít a vše co chci dokážu i sama!! Nepotřebuju k tomu partnera a jak říkám mámě už delší dobu, tak to všechno dokážu i bez chlapa.. Proč bych měla čekat na někoho abych si s ním třeba pořídila auto? Proč? Aby se nestalo, že on ho bude mít taky? No bóóóže, tak ho bude mít taky.. Proč všichni mají pocit, že jedinec nedokáže žit plnohodnotný život? Protože ano, ve dvou se to lépe táhne a účty se platí snáž, ale být s někým jen kvůli levnějšímu bydlení? To je přece hloupost.. Když budu chtít s někým být, tak budu ale musím to tak cítit já. Ne proto, že si většina lidí okolo myslí, že bych už měla někoho mít nebo že bych už měla mít děti.. Tohle jsou předsudky díky kterým se vymykám ostatním ženám.. Děti nechci a nemam tu potřebu šířit svůj vzteklý a velmi často samonasírací genom dál.. Ale třeba jednou potkám někoho, kdo mě přesvědčí a já to tam budu cítit také.. ale jsem požitkář a v tomhle asi i sobec.. 

Nezáleží mi kolik má chlap na kontě, ale zda mě udělá šťastnou a vlastně nic víc si nepřeji. Být spokojená a šťastná… Jenže to jde i když budu sama.. Jen musím přijmout sebe samotnou a to se mi nedaří jak bych chtěla. Ale jednou to přijde a potom už mi bude vážně všechno jedno.. 

Konečně se můj život obrací k lepšímu a pokud se v něm bude chtít ke mě někdo přidat, tak bude muset chtít on.. Jen se bude muset trochu víc snažit jelikož já jen tak někoho už k sobě nepustím.. Bojím se a moc….. 

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *