MYŠLENKY

JEŠTĚ, ŽE JI MAM

Poslední dobou si říkám, že jsem opravdu ráda, že mam takovou práci, jakou mam.. Hodně lidí, když jsem zvažovala změnu zaměstnání a návrat k floristice a rostlinám, tak mi říkali, že to není nic pro mě apod.. Jenže já jsem se nedala a šla si za svým. Jsem prostě palici tvrdohlavá a věřila jsem v něco.. Moje práce je všechno, jen rozhodně není monotónní. Jsou dny, kdy je to klidnější a já jsem v krámku, ale jsou dny, kdy je to tak rozlétané, že jsem ráda, že sedím doma na zadku a nemusím vůbec nic..

Tahle práce mi dává strašně moc.. Díky ní se učím pracovat sama se sebou ale zároveň zjišťuji, že jsem v poslední době „lehce sprostá“ za volantem.. Nějak mě rozčiluje jak Ty lidi jezdí jako prasata a já si potom něco prohlásím lehce nahlas.. Díky podobné nepozornosti pána jsem měla v prosinci svojí první autonehodu a byla jsem z toho dosti v šoku. Pán mě prý měl ve slepém úhlu, ale dle mého se vůbec nepodíval do zrcátka a prostě jel. Skončilo to nabouraným předkem firemního auta a já vykulená v Blance. Zrovna ten den jsem měla stěhovat nějaké věci do svého dočasného bydlení ale nejdříve jsem jela k tátovi na oběd a nastala tato situace.. No nepotěšilo to.. A nemusím dodávat, že šéfovou taky moc ne..

Třeba dnešek byl velmi plodný na cestování.. Já teda jízdu autem miluju a kdybych mohla, tak procestuju autem celý svět bez váhání.. Teda jen mít sebou toho správného parťáka aby člověk nebyl sám.. ale to jsem odskočila od tématu.. Ráno budíček, klasika a hned po 7 mi píše šéfová, že budeme doručovat kytici. S tím, že já ráno jela do práce dříve abych složila nebo spíš dala dohromady náš nový válec na trávník, jenže to by se nesmělo stát to, že mi někdo zaklidil nářadí někam, kde já ho nemohla najít a tak nadávala, že je možná lepší, že nevím kdo to kam dal.. Takže když dorazil kolega, tak dotáhl šrouby nožem jelikož mi prostě zmizel křížový šroubovák. Uvázala jsem kytku, naložili jsme sekačku, válec a makáče a jelo se směr Evropská odvézt kytičku. Předáno! Miluju tyhle radostný výrazy lidí, když předávám kytičky.. Odvezla jsem holky na jednu údržbu a zadala jim práci a já odjela s jedním kolegou něco pokoupit na dodělání jedné zakázky. Nakoupíno a jelo se to „dotáhnout do cíle“.. Je vždy neskutečné, jak se ty zahrady změní a ten rozdíl „před“ a „po“ je neuvěřitelný.. Kolikrát si říkám, že si to musím vyfotit ale vždy na to zapomenu.. V tom pocitu natěšení a víru práce mi to prostě vypadne… ale dneska jsem si vyfotila alespoň výsledek, tak mam alespoň něco.. Dotáhnuto do finiše. Zakůrováno, zasetá tráva, uválcováno a zalito.. Jeli jsme pro holky na údržbu, něco tam dodělali a šup do krámku. Vyložili nějaké věci, odvezli bioodpad do Chuchle a zpět do krámku.. a aby toho nebylo málo, tak nám přibyla zakázka na kytici, takže jsem ještě po 17 hodině doručovala kytičku..

ALE TA PRÁCE MĚ BAVÍ A TO JE DŮLEŽITÉ!!!

Předala strašně milému pánovi kytičku a pádila domů za tou mojí černou bestií.. Nastalo velké vítání a šupajdilo se venčit.. Teď tady sepisuju tyhle řádky a přemýšlím co budu na zítřejší svátek dělat.. Někam bych vyrazila, ale ještě nevím.. Asi dám relax a vyrazím během víkendu.. i když jsem slíbila, že se stavím za babičkou.. Teď už je to klidnější a já nemam takový strach, že bych jí mohla nakazit i když ne přímo od sebe..

Kam mě ten život asi zavane.. Kam budou pokračovat moje kroky? Jakou zahradu asi uděláme příště? Bude to ta v Praze či v Blatné? Toť otázka.. Člověk by měl tolika otázek, ale najít na ně odpovědi je kolikrát trochu složitější. Nevadí.. Já to zvládnu i bez odpovědí. Už jsem přežila horší věci a ještě mě pár „zážitků“ snad čeká..

PRÁCI ZDAR, NAZDAR…

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *