MYŠLENKY

PROČ SI TO DĚLÁM?

Dneska je mi po dlouhé době zase pěkně mizerně. Vím proč to je, ale nechápu proč si to pořád dělám. Proč ho pořád tak moc miluju? Proč tím trápím sebe i jeho když mu napíšu.
Rozhodla jsem se, že vyhledám odbornou pomoc a budu chodit na terapii. Nestydím se za to. Není na tom nic špatného. Nemam se komu svěřit a nikomu z rodiny nevěřím natolik, abych jim řekla všechno. Ale úplně všechno..

Vnitřně doufám, že mi to pomůže. Už jednou mi to hodně pomohlo i když to prý nebylo vidět pro některé, tak já to cítila jinak.. Rozhodla jsem se a půjdu do toho. Tento stav už není normální. Nepamatuji si, kdy jsme se smála naposledy, kdy jsem se z něčeho radovala a necítila se jak prochozený kecky. Zasekla jsem se ma mrtvým bodě a nemůžu jít dál.

Miluju ho, ale všechny moje snahy o kontakt skončily dříve než začaly. Tak moc bych chtěla být s ním, za vše se omluvit a vše mu vysvětlit. Nevím zda má takový strach z toho co se mezi námi stalo či jen prostě už ztratil zájem.. Tak přeci jen je to už více jak rok co jsem ho viděla naposledy..

….. ale musím jít dál.. on nejeví zájem a já se asi utrápím.. Tak jsem se rozhodla, že najdu psychologa/terapeuta a budu k němu chodit.

ZOUFALOST A SMUTEK

Nikdo mi nepomůže musím já sama. Nikdo neví co se mi honí hlavou pokud mu to neřeknu. Lidé vidí, že se trápím a uzavírám čím dál tím víc do sebe, ale jen málokdo se zeptá co se děje nebo jsem asi tak dobrá herečka, že to nepoznají..

Jednomu jsem už napsala, tak uvidím jak to dopadne.. Držte palec…

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *