MYŠLENKY

VZPOMÍNKY NA ŽIVOT

Znáte takový ten pocit, kdy si čtete nějaké dopisy stále dokola?

Dost často se vracím k určitým dopisům a čtu si je. Čtu si je skoro každý den.. Představuji si u toho určité momenty, chvilky a je mi smutno ale zároveň vím, že už nemá cenu se tím trápit. Tohle jsou věci, které byly a už nebudou.. i když bych se do nich ráda vrátila a prožila je znovu. 

Je v nich mnoho krásy, bolesti a utrpení. Není to jen bolest psaná slovem ale i duší. Tak mnoho se od Té doby událo, mnoho vody uteklo ale já stále čtu „ty vzpomínky na život“..  Za tu dobu jsem se hodně změnila, hodně jsem přehodnotila sebe ale taky jsem udělala několik chyb, ale udělala jsem jednu velkou chybu a nebyla jsem k sobě upřímná. Odmítala jsem si přiznat jedno a když jsem si to konečně přiznala a byla schopná se k tomu postavit, tak už bylo pozdě. Vůbec už nejde o ostatní, ale jde o mě! O můj život a moje potřeby.. Dříve jsem hodně dala na to, co mi kdo řekl či měl potřebu mi sdělovat co a jak, ale za poslední dobu jsem si uvědomila jak moc jsem se nechala ovlivnit lidmi okolo a tím pádem to ovlivnilo i můj osobní život.

ale…. Uvědomila jsem si to a díky tomu je mi už jedno kdo si co o mě myslí. To, že hodně lidí neschvaluje moje rozhodnutí udělaná před pár měsíci mi jen dokazuje, že jsem udělala dobře. Dokonce si to někteří teď zpětně uvědomují také a konečně vidí, že to jsem opravdu udělala dobře a od Martina odešla. Trápila jsem se, trápila jsem se dlouho a už nechci.. 

Nechci už nikdy zažít to co jsem zažila před rokem.. Tak moc to bolelo.. Ta nejistota, ten pocit, že vlastně nechápeš co se děje a proč se to děje. Opustil tě člověk, kterého miluješ a vlastně ti ani nic neřekl ani nenapsal.. a Ty v zoufalství uděláš jedinou věc, která ti v tu chvíli přijde rozumná a utečeš.. Já utekla od všeho a kdybych před rokem mohla, tak uteču od všech a už mě nikdo nikdy neuvidí. Ale pořád jsem tam měla pár přátel a pár lidí z rodiny, kteří mě nedali a bojovali za mě nebo spíš mě drželi nad propastí. Až postupem času jsem si uvědomila, že moje chování k němu nebylo hezké a na jednu stranu jsem ho chápala ale už nebylo cesty zpět. Nemohla jsem už nic podniknout abych to napravila. 

Už jsem jen ta Evelínka, která neexistuje…

Ale díky těmto dopisům si uvědomuji, že to bylo opravdové a skutečně procítěné i když to nedopadlo………….

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *