CESTOVÁNÍ

CEsta za vzpomínkou

Byl to den jako malovaný na výlet. Já byla domluvená s kamarádem, že někam vyrazíme a první co mě napadlo byly Jetřichovice a jejich okolí. Naposledy jsem tam byla s Hanzem a nějak jsem potřebovala cítit, že jsem mu blíž. Chybí mi a místa kde jsem s ním byla mi připomínají společné chvíle a je mi tam lépe. Tak nějak z těch míst nasávám energii a ráda vzpomínám. Takže směr Jetřichovice.

Dojeli jsme ma místo a já jen co jsme vystoupili z auta, tak přesně věděla kam chci jít. Kam se podívat a čeho se dotknout, posadit se a kochat se tou nádherou. Jelikož kámoš tvrdil, že pro něj výšlapy nejsou problém, tak jsem ho rovnou vytáhla na Mariinu vyhlídku a po prvních pár metrech funěl jak lokomotiva ale já si šla nekompromisně za svým cílem. Vystoupali jsme nahoru a otevřel se mi výhled na který jsem čekala tak dlouho, tak moc si přála tam být s někým jiným, tak jsem alespoň nasávala energii ze sluníčka a kochala se výhledem. Vzala jsem Jirku a pokračovali jsme dál. Udělali jsme takový menší okruh a vraceli se zpět jenže já ještě nechtěla jet. Potřebovala jsem ještě na jednu vyhlídku, na jedno místo, které pro mě hodně znamená. Spíš pocitově než, že by bylo něčím extra výjimečné. Vyšplhala jsem na hrad Falkenštejn a teprve teď to pro mě něco znamenalo. Zasněně jsem koukala dolu a slyšela hlas uvnitř sebe jak mi něco povídá, nebyl to můj hlas, byl to hlas Hanze. Já se musela otočit abych se opravdu ujistila, že tam není a nebyl…

Bylo mi smutno, ale zároveň jsem mu cítila blíž… Cvakla jsem pár fotek a šla dolu.. Jelo se zpět do Prahy. Cestou zpátky jsem byla dost potichu, zamyšlená jsem koukala z okna přemýšlela co asi dělá. Zda si taky vzpomene..

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *