CESTOVÁNÍ

CESTA Z MĚSTA

Nastal den, na který jsem se dloooouho těšila.. Řešili jsme již delší dobu, že bychom se rádi viděli a museli jsme s tím již něco udělat. Nezbývalo nic jiného než se konečně domluvit a vyrazit.. On to spíš spáchal Zdenda.. Psali jsme si a on nadhodil nějaké datumy a vyšel zrovna tento.. Počkali jsme si tedy skoro měsíc ale jupí jedu za ním..

Ráno jsem dala krátkou návštevu před odjezdem u babičky.. Prošla jí lednici, vyházela zkažené a plesnivé jídlo, dala sklenku vody a vyrazila na vlak.. Koupila jsem nám lístky a jen jsme čekaly než nám přistaví vlak na peróně.. Musím se přiznat, že vlakem jsem už dlouho nejela a náležitě si tuto chvíli užívala.. Fatima se pořád převalovala, byla to dlouhá cesta, ale stála za to.. Dorazily jsme do Jaroměře.. Venku vedro jako prase.. Chtěla jsem se vrátit do vlaku, tam totiž byla klimoška a bylo tam daleko lépe než venku.. Fuj 30 stupňů 🙄

Zdenda má skončit až v 5 a já tak měla dost času na to se projít po měste.. Jaroměř je teda takové menší městečko a pro mne ne tak zajímavé, ale pár vzpomínek se mi zde vybavilo.. Původně jsme šly k Jaroměřskému rybníku, jenže jsem prostě nenašla žádnou přístupovou cestu k vodě, takže jsme s nepořízenou šly zpátky přes celé město.. Ale tak co, mě to je jedno.. Procházka bodla.. Po cestě jsme narazily na krásné pole máků.. Neodolala jsem a prostě si ho musela vyfotit.. Vyzvedly jsme Zdendu v práci a šlo se na byt.. Povídali jsme si o všem možném, vzpomínali na různé věci a potom ještě zašli na procházku do parku. Teď pouštíme film a stejně do toho furt něco meleme😄 Uvidíme co podnikneme zítra..

Dnešní den začal velmi ale opravdu velmi brzy.. Jelikož se Fatima opravdu hodně bojí bouřky a v noci lilo a bouřilo jako blázen, tak furt chodila po pokoji a lezla pod postel kam se nedostala jelikož je na to velká.. Takže jsem jí hladila aby se uklidnila. Bouřka přestala a konečně se spalo.. Ráno Zdenda vstával do práce a my jsme ho šly vyprovodit. Já po probdělé noci jsem si myslela, že něco dospím ale když jsem se vrátila na byt, tak už mi nešlo usnout.. Tak jsem si pustila film na který jsme koukali včera a nedokoukali jelikož nám spadl net.. Ve finále jsem dostala takovou lenivou, že jsem vyrazila ven až po obědě. 

Rozhodla jsem se, že tentokrát půjdeme na druhou stranu Jaroměře a při cestě něco slovíme. Prošli jsme krásnou Svatojakubskou alejí do sadů Míru a tam chvíli poseděly. Bohužel mne za tu krátkou chvíli pokousalo takové množství havěti, že jsem to vzdala a rychle se vydala do jiné části. Původně jsem chtěla navštívit pevnost Josefov, jenže díky mojí lenosti mi už nezbývalo tolik času, tak jsem to obešla alespoň „z venku“.. Obdivuju ty, kteří toto stavěli. Těch cihel! Celý ten objekt je obrovský a zajímavý. Musím se sem vrátit a projít si ho celý. Opravdu to za to stojí.. Bohužel se nám začalo nějak zatahovat a slunce pomalu mizelo. Jelikož jsme nebyly zrovna v centru a já měla obavy ať moc nepromokneme, tak jsem se vydala s Krakenem za Zdendou do práce. Kousek od něj začalo slušně pršet a já za těch pár metrů než jsem došla pod střechu měla totál mokré tričko.. Chvíli jsme počkaly než Zdenda skončí a šlo se na vlak. 

To bych ale nebyla já, abych neměla nějakou „kliku“.. Čekáme na peróně na vlak a už to začalo tím, že měl zpoždění.. Jo to se stává.. ALE… Nasedneme do vlaku a přijde pan průvodčí a vtipně nám pronese, že vlak má výluku, že naší cestě nastaly nějaké komplikace a musíme to vzít přes Kolín.. Ale, že prý ještě dneska dorazíme do Prahy… To se už po hláškách pana průvodčího smál celý vagón.. Po asi 15 minutách čekání v Kolíně a hraní si s vagónkami jak říkal pan průvodčí jsme konečně vyrazili směr Praha. Naštěstí z Kolína je to už kousek. Dorazili jsme do Prahy, vyskákali z vlaku a šlo se na metro.. Teda Zdenda šel do metra a já s Fatimou šupajdila na tramvaj.. Prý má hlad a musí si dát Bageterii Boulevard než dojede k ženě 🙂 Rozloučili jsme se každý šel svou cestou. Tím skončilo víkendové toulání po Jaroměři.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *