MYŠLENKY

Před pár lety mi kamarádka řekla „Sejde z očí, sejde z mysli“. Vnitřně jsem si přála a doufala, že ta bolest kterou cítím uvnitř přejde a já se zase budu moci v klidu nadechnout a podívat se do nového dne. Ani nejde říct, co jsem v ten okamžik cítila. Jak nechat odejít od člověka, kterého miluješ ale víš, že takhle to dál nejde? Vlastně se rozhodl on a celkem jednoznačně. Bez vysvětlení. Bez ničeho. Zlomilo mě to…. Přála jsem si umřít.. to by ta bolest konečně zmizela.. ale bylo to v tu chvíli asi to nejlepší co mohl udělat..

V současné době necítím bolest, nenávist jsem necítila nikdy a nyní mám pocit, že konečně začínám zase dýchat.

ALE…

Ráno se probouzím s myšlenkou na něj, podívám se na telefon i s malou nadějí ale nic. Ani nic neočekávám ale….

Přes den si na něj kolikrát vzpomenu aniž bych se moc snažila… Třeba když si vyprávíme zážitky s holkama a já si vzpomenu na něco, co jsem spolu zažili..

Jedu domu, jdu po ulici ke vchodu a přistihnu se jak tajně doufám, že vystoupí z auta a půjde se mnou vyvenčit Fatimu….

Obracím se na stranu postele kde spával, v duchu ho obejmu a popřeju krásné sny.. Usínám s myšlenkou na něj, ale…

ALE tohle jsou jen moje představy.. jen výplody mojí palice

Mnohokrát si říkám kde je to „SEJDE Z OČÍ, SEJDE Z MYSLI“.. Neviděla jsem ho dva roky ale chybí mi pořád stejně.. Pořád ho cítím uvnitř sebe, stále tam cítím plápolat ten plamínek ale kolikrát mam pocit, že se někdo snaží ho sfouknout. Stále tam je a bude už navždy. Mockrát se přistihnu jak sleduju jeho fotku nebo mu píšu zprávu, kterou nikdy neodešlu… Občas přidá fotky.. sice u nekterých nechápu její význam, ale s každým dnem se těším na další… Také přidávám fotky a ukazuji mu kus svého dne.. Kéžby nahrál fotku i sebe.. pamatuji si jednu z prosince 2019 kdy konečně začalo sněžit, on jí nahrál a já věděla, že je pro mě. Nyní na tuto fotku koukám na lednici 😉

Dlouho se mi o něm nezdálo až teď posledních pár nocí se to změnilo. Vídám ho ve snech. Dneska v noci se mi o něm zdál takový krásný sen.. Poprvé za tu dobu co se mi o něm zdá mě ve snu obejmul.. Jako bych to cítila ve skutečnosti.. To pevné stisknutí.. Chybí mi ten pocit bezpečí co mi dokázal dát tím jeho obejmutím… třeba to ještě někdy zažiju.. kdo ví

Jsem zvědavá zda se opravdu časem vyplní „Sejde z očí, sejde z mysli“ ale upřímně tomu moc nevěřím. Je moc hluboko a nechce se pustit.. nebo ho já nechci pustit? Toť otázka

„ŽIJ, MILUJ, BUĎ MILOVÁN“

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *