MYŠLENKY

1. Máj, lásky čas

Na dnešní den jsem se těšila už hooodně dlouho.. Sice bych si představovala na dnešní den trochu jiné plány, ale jsem ráda i za tyto..

Ráno jsem zajela pro pana Čmeláka do zimoviště a odvezla si ho.. Hurá bude se zase TOULAT.. Na to jsem se těšila tak moc.. Udělám na něm pár úprav, dovezu ho asi na servis nebo spíš kontrolu k panu doktorovi a velmi brzy někam vyrazíme.. Už mam pár míst, kam chci zajet a podívat se tam.. To je asi jedna z mála věcí, co mě drží nad vodou.. Nedávám si moc prostor.. Ono to na jednu stranu teď ani moc nepůjde.. Týnka za chvilku půjde na mateřskou a já většinu starostí vezmu na sebe.. Ale těším se na to.. Zase velká zkouška pro mě a já tyhle testy co dokážu a vydržím zbožňuju.. Hodně mě to posouvá dál a já jsem na sebe vždycky strašně pyšná.. Už tenhle týden byl masakr a upřímně si nedokážu představit jak to bude vypadat dále.. Každý den jinde a zároveň nikde.. V autě plno času, na zahradách plno času, v krámku málo času, něco vyzvednout, něco odvézt. No je toho plno ale tohle není to stěžování.. Já tu práci miluju.. Je to jedna z těch věcí, který mi pomáhají v tomhle mém „začarovaném kruhu“.. Ale…

Začala jsem zase chodit na terapii.. Je to jiné ale musím se sebou něco dělat.. Nejde pořád milovat někoho, kdo nemá zájem.. Kdo mě nechce ve svém životě.. a, že mi nemůže dát to, co bych chtěla? A ví vůbec co bych chtěla nebo si to jen vyvodil ze svých domněnek nebo z toho, co jsem mu před lety v zoufalství řekla? Lidé toho za život řeknou ale každá zkušenost nás tvaruje a posouvá dál.. Ničeho jsem nikdy nelitovala.. Byly to ty nejlepší 2 roky v mém životě. Nikdy jsem nezažila lepší sex, necítila při dotyku to napětí a lásku, o líbání nemluvím, cítila jsem ho v kostech, cítila jsem ten plamínek uvnitř sebe, tu nádheru.. bylo toho mnoho a upřímně už si nepamatuji to špatné.. ano občas i „vidím“ toho plačícího muže schouleného jak sbírá kaktus co zrovna shodil…. občas se mi to vrací.. Jak jsme si ublížili a jak mě to všechno mrzí, ale už to nejde vzít zpátky.. díky těmto věcem jsem se několikrát dostala na samotné dno.. Poté přicházely různé pocity zoufalství, bezmoci a dokonce i myšlenky ukončit tohle trápení… ale něco mě drželo, něco mě nepustilo

Naštěstí bylo strašně moc práce. Já se zaměřila na něco jiného a díky tomu se začala dostávat hlavou někam jinam.. Takže se ze mě stal slušný workoholik.. Workoholik jsem byla už dříve ale teď se zaměstnávám naschvál a vymýšlím si různé úkoly.. a nyní mam jeden velký úkol.. Chci navrátit tu svojí bláznivost a to mé já.. a konečně se mi to začíná vracet.. Jen mam pořád v hlavě otázky.. Na moc věcí bych se chtěla zeptat.. Jen kdyby mi na ně dokázal někdo odpovědět.. ale jednou na ně třeba dostanu odpovědi a moje duše se konečně uklidní a bude žít..

Dneska je první máj, lásky čas.. a já přeji všem aby potkali svou pravou lásku a byli šťastní.. já ji určitě taky jednou potkám.. třeba jednou vejde k nám do krámku.. co já vím… Věřím, že jednou přijde!

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *